Životní osudy lidí i zvířat jsou někdy opravdu trnité. Jako například příběh jedné téměř zapomenuté, malé, ale nesmírně chytré fenky, kterou si jako malé roztomilé štěňátko před několika lety pořídila osamoceně žijící seniorka. Jenže pak seniorka zemřela a rozběhl se následný kolotoč úředních řízení, včetně toho dědického s hlavní otázkou, co udělat s fenkou, o kterou nikdo nestojí. Při řešení, kdo má povinnost se o ni postarat, vznikl nepřehledný spletenec úředních rozhodnutí a pochybení.
Mezitím v opuštěném, zapečetěném domě živořila fenka, se kterou si úřady nevěděly rady, a tak v něm zůstávala – odkázaná jen sama na sebe. To, že přežila a dokázala se postarat nejen o sebe, ale i své nedávno narozené štěňátko, je důkazem její obrovské chytrosti a odhodlání žít.
Z místa jsme ji se svým štěňátkem odvezli k organizaci Psí škola a psinec Studená Loučka, kde se o ně starali, než našly nový domov u láskyplných a zkušených lidí. Psí maminka dostala jméno HOPE (což znamená NADĚJE) a její psí holčička se jmenuje MIA.
A jak se dnes obě dvě mají? Hope začíná po malých krůčcích sbírat důvěru k lidem, kteří o ni intenzivně pečují. A Mia, která má jedno očičko hnědé a druhé modré, tak z ní se klube zvědavé štěňatko a pěkný rošťák. A tak to má být!
A ještě jedna prosba na závěr: Vy všichni, kdo vedle sebe máte zvířecího kamaráda, prosím, dopředu a důkladně promyslete, jak a kým o něj bude postaráno ve chvíli, kdy vy to sami už nezvládnete. A pokud se někdy setkáte s nechtěným dědictvím v podobě zvířete, NIKDY jej nenechávejte napospas osudu…
